Zažehněte

                  Víte jak ve svém srdci zažehnete plamen? Sebeláskou. Nikdo vám nemůže dát to, co potřebujete, nikdo vás nemůže milovat tak jako vy sami sebe. Je to plamen sebehodnoty, sebeúcty, pochopení, přijmutí, odpuštění. To co sami sobě dokážete dát, to co sobě pro sebe dovolíte má neskutečnou hodnotu. Lidé pořád říkají: Já budu šťastný až……
Má babička pořád opakuje, že je šťastná, když já jsem šťastná. Je jí 82 let. Vždy, když jí přijdu navštívit, tak nikdy nedávám najevo, že mě něco trápí, nebo že bych měla nějaký problém. Chodím k ní s úsměvem, aby se ode mě mohla nabít. Někdy jí musím i usměrnit, protože má sklony utápět se v sebelítosti. A tam nepomáhá další lítost, musí se vrátit zpět do reality. Je už nemocná, špatně chodí, nemůže dělat to, co dřív, vše jí trvá a z toho je rozpačitá, někdy i nepříjemná. Jiní lidé zase hledají naplnění v materiálních věcech. Vyjde nový iphone za x desítek tisíc a lidé cítí touhu. Kdybych ho jen měl, to bych byl šťastný. Kdybych měla tu krásnou bundu od Armaniho, kdybych měl pětkového bavoráku v emku, až já zaplatím své dluhy tak….. A spousta dalších příkladů. Ta touha je momentální. Máte nový iphone a pár týdnů jste z něho unešení, z nových funkcí a je to prostě prestiž. Máte tu krásnou značkovou koženou bundu za několik tisíc, může stát i několik desítek tisíc a hned jí berete na sebe, ale po chvíli už je onošená. Máte vysněného bavora, všude jezdíte autem, užíváte si to, na začátku o něj i pečujete. Po čase vše omrzí, naplnění a touha je pryč. Vyprchalo to. A potřebujete další nové naplnění. Takové naplnění, na které se musí dřít a vydělat na ně peníze.
Schválně se teď chvíli zamyslete, kolik takových věcí doma máte a kolik z nich byste dnes v klidu hodili do popelnice, protože už pro ně nemáte využití, nebo vám doma překáží. Už vás prostě omrzely a neslouží vám. I si zkuste spočítat, kolik vás to už stálo? Já když se kouknu k sobě domů, tak to ani nespočítám. I dnes si koupím ještě nějakou zbytečnost, člověk si musí dělat radost maličkostmi i těmi materiálními. Ale také pracuji na sebelásce, znám svou hodnotu a neustále si jí připomínám. To materiální není pro mě to hlavní. Můžu bez toho být, zažila jsem to a opravdu to jde. Je to vysvobození, když zjistíte, že je to jen iluze spokojenosti a fakt to nepotřebujete. Setkávám se u klientů i s materiální závistí a nedostatkem.
                Za mou dlouholetou kariéru Majetkové poradkyně jsem slyšela mnoho příběhů o tom, co mí tehdejší klienti viděli u někoho na sociálních sítích nebo jim vyprávěl někdo z jejich okolí. Ať je to hezká dovolená, nové kolo, mobil, vyfocená večeře v luxusní restauraci, nebo fotka z nějakého pěkného místa. Dokonce i fotka nebo video s usmívající se rodinou. Završí to větou, ale já jim to přeju. Nemusím to mít, ale bylo by to hezké. U toho vidím ten oheň v očích a tu touhu mít to taky. Je v pořádku to chtít, jen mi v tom jejich příběhu chyběla sebehodnota, nadšení pro život, láska k tomu co dělají, láska k tomu, kým jsou, sebeuznání, sebeláska. Mám ráda životní příběhy všech lidí, kteří jsou ochotní se o něj podělit. Je to cenná inspirace. Můžete se poučit z chyb někoho jiného, pokud v tom dokážete vidět souvislosti sami se sebou. I když se má práce vztahovala na Majetkové poradenství, vždy mě zajímalo, co je za tím, co ti klienti chtějí, za tím, pro co si přišli. To že chce někdo vlastní bydlení tak za tím je klid, pohoda, odpočinek, zázemí, nějaká jistota. Není to ten dům jako takový. A tak je to se vším. Proto mě vždy zajímala ta podstata, klientovo pravé a skutečné PROČ.

              Když jsem odklonila od tématu vlastního bydlení a šla do hloubky jejich PROČ té skutečné podstaty, tak jsem začala zjišťovat, že jsou nespokojení v práci, v manželství, nemají podporu od rodičů, sourozenci jim závidí, vlastní rodiče jim závidí, že jsou tlačení okolím někam, kam nechtějí. Je jim vnucováno něco, co není jejich, nesouzní to s nimi. Nedalo mi to se nezeptat, proč zůstávají v tom, kde se necítí dobře, kde jsou nespokojení, kam vstávají skoro s depresí, jsou v něčem, kde jim to nedává smysl. Setrvávají v manželství, kde nemají podporu a jsou na vše sami. Ještě dnes si zametám před vlastním prahem, protože jsem si prošla úplně tím stejným. A že mi to trvalo, než mi to všechno došlo. Než jsem si uvědomila vlastní hodnotu a začala milovat sama sebe. Ale stále je na čem pracovat.

              Příčina toho, proč v tom všem dále setrvávali byl strach. Ať už to byl v manželství strach ze samoty, že to sami nezvládnou, strach ze změny nebo že nezaplatí všechny výdaje. V práci to bal strach, že je nikde nevezmou, že nejsou dost dobří a nemají dostatečné zkušenosti na novou, jinou práci. Taky to byl strach z neznámého a velkou roli v tom byla pohodlnost. Strach říci svým rodičům vlastní názor. Říci jim STOP, takhle už ne, je to můj život a já chci žít podle sebe, jak to cítím já. To je strach z odsouzení, nepřijetí, odmítnutí, z reakce…. Tady vidíte, že ve všech případech se jedná o nevyřešené strachy, které si často ani neuvědomujeme. Před těmito strachy je ještě jedna vrstva a tou jsou výmluvy. Abychom se vyhnuli našim strachům, nemuseli jim čelit, protože je to nepříjemné. A kdo chce zažívat to nepříjemné? No nikdo. Ale je potřeba strachy identifikovat a naučit se s nimi pracovat. Protože pak stagnujeme, nikam se neposouváme. Žijeme v tom, v čem nám není dobře. Proto si najdeme nejdříve výmluvy. Nemůžu změnit práci protože, nemůžu odejít z manželství protože, nemůžu nic říci rodičům protože,………… Ty výmluvy ve většině případech skončí, až když se to úplně po……

              Pak vám nezbývá nic jiného, než si to prostě přiznat a vyřešit to, nebo v tom plavete dál a točíte se v začarovaném kruhu. I tohle souvisí se sebeláskou. Člověk, který miluje sám sebe a váží si sám sebe, tak nedopustí, aby s ním někdo vytíral podlahu, a aby šel proti sobě. Zná svou hodnotu, umí vnímat signály svého těla a řídit se tím. Nepleťte si prosím sebelásku s arogancí a sobeckostí. To se sebeláskou nemá nic společného. Pokud by všichni žili ve svém souladu v sebelásce, pak by nevznikali toxické vztahy. Člověk bez sebelásky používá určitou masku, ať už vědomě, nebo nevědomě. Není sám sebou, žije podle očekávání někoho jiného. Příklad s rodiči. Nemůžu jim oponovat a nastavit hranice, protože by mě neměli rádi, byli by naštvaní, dostali bychom se do konfliktu a oni to stejně nepochopí. Tak si necháte líbit to co je jejich a ne vaše, ale kvůli strachu děláte to, co chtějí oni. Je to i v partnerských vztazích. Není vám v tom dobře. Máte pocity vzteku, smutku, nespravedlnosti, sebelítosti, nepřijetí a pokud jim to dovolíte, aby ve vás toto vyvolávali a hrajete jejich hru, tak máte masku a nejste tím, kým skutečně chcete. Když nastavíte hranice, projevíte a ukážete kým skutečně jste, znáte svou hodnotu, protože nikoho nenecháte, aby ve vás tyto pocity vyvolával.

              Bude se to stávat, že je ve vás někdo vyvolá, ale vy si to uvědomíte a včas to zastavíte. Aby člověk mohl žít v souladu sám se sebou, musí poznat sám sebe. Musí umět vnímat to, co je jeho a co ne. A jediným způsobem, jak to identifikovat, tak je vnímání vlastního těla. Zastavit se, odlehčit si od materiální touhy a poznávat skutečnou podstatu vlastního bytí. Když se vrátím k mé babičce, která je velice obětavá a pro druhé by se roztrhala, tak to je právě to, co jí celý život škodí. Každou návštěvu u ní mi vypráví, jak celý život jen dřela, nic si pořádně neužila, vařila doma, vařila nám, protože máma prý moc nevařila, o všechny se starala, aby všichni byli spokojení. Pak pokračuje… a proč zrovna já musím mít takové stáří, proč zrovna mně se tohle děje, k čemu mi to všechno bylo. Pořád řeší co bude s jejími majetky, až tady nebude. A já jí říkám, babi, na všechny se vykašli, majetky prodej a ještě si ten život užij, dokud můžeš. Zaplať si masáže, terapeuta, nech si vozit dobré jídlo, řekni si co chceš a já tě tam doprovodím. Ale už nekoukej na ostatní, koukej, kam tě to dovedlo. Je ti 82 let, můžeš tu být hodinu, den, týden, ale i ještě roky. Už 40 let říkáš, jak všechno stojí za ho…., tak už taky začni konečně žít.
               Co tím chci říci, tak není šťastná ani když já jsem šťastná. Je nešťastná, protože jí zradila její životní láska a ona se s tím nikdy nedokázala smířit. Navíc se jejím přítelem stal alkohol. Je nešťastná, protože nikdy nežila podle sebe a vždy se snažila zavděčit druhým. Je nešťastná, protože její dcera nežije život, jaký si babička pro ní představuje. To ale se sebeláskou nemá až tak společného, i když je to vše propojené a sebeláska v tom také hraje určitou roli. Ničí se nenaplněným očekáváním od někoho jiného. To už jsou zase jiné vzorce z babičky generace. Ale vše očekává z venku. I když má jen základní školu, tak se za život dokázala propracovat na slušnou pozici v tehdejším státním podniku, vydělávala slušné peníze, ale chtěla pro všechny víc, tak měla tři práce.

               Dnes má majetky, ale nemá v sobě skoro nic, na co by mohla v životě vzpomínat a čím by byla naplněná. Žádné hmotné věci, ani jiné osoby vám nedají trvalé naplnění štěstí. Musíte zažehnout sami v sobě, sebeláskou. Jelikož je doba jaká je a všichni jsou přes internet hrdinové, tak do jednoho článku nelze zahrnout celou podstatu bytí a sebelásky. Vystihla jsem tu mé životní zkušenosti, mé vnímání světa a určitě se dá na toto téma mluvit a psát do nekonečna všemi možnými způsoby, které není možné zahrnout do jednoho krátkého článku. Toť zakončení pro kritiky.

Ať to máte, jakkoliv a nesete si v sobě třeba nějakou zášť, nenávist, lítost, nespravedlnost, nepochopení, odmítnutí, nepřijetí, ale i lásku, tak je dobré si uvědomit určité souvislosti, které nám mohou od našich pocitů ulehčit.

“Všichni lidé se rodí bez ega. Když se dítě narodí, je jen prostým vědomím. Plynoucím, proudícím, průzračným, nevinným – žádné ego neexistuje. Ego je nahromaděné působení názorů druhých na vaši osobu. A dítě postupně zjišťuje, že není přijímáno takové, jaké je. Jeho bytí není přijímáno bezpodmínečně, protože všude jsou samé podmínky. A dítě poznává názory druhých a nahlíží do zrcadla vztahů. Svůj obličej nikdy nespatříte přímo. Musíte se podívat do zrcadla, jenže všude kolem jsou tisíce zrcadel a ve všech se odrážíte. Někdo vás miluje, jiný nenávidí a dalšího vůbec nezajímáte. Ego je celkovou esencí názorů druhých. Člověk začne sám sebe vnímat tak, jak se na něj dívají ostatní. A tak začne hledat cesty k tomu, aby mu všichni říkali, že je cenný, že má svou hodnotu, smysl, význam. Tehdy se člověk začne bát být sám sebou. Musí vyhovovat názorům druhých. Zbavíte-li se ega, stanete se zase dítětem. Je vám naprosto jedno, co si o vás myslí druzí. Zbavili jste se zrcadla. Je k ničemu. Máte svou tvář, tak proč se ptát zrcadla.” Osho

Ta skutečnost je tak prostá. I naši rodiče byli jen prostým neposkvrněným vědomím. Někdo z vašich rodičů mohl zažít první i druhou světovou válku, komunismus, dobu totality, socialismu, revoluci až po současnost. Každá doba si nese své dobré i zlé stránky. Naprosto všichni jsme byli prostým neposkvrněným vědomím a všichni jsme byli nějakým způsobem formováni, ať už rodiči, školou, zájmovými kroužky, sourozenci, prarodiči, dobou, médii, přáteli. Pak jsme dospěli a byli jsme vypuštění z hnízda do ,,dospělého“ samostatného života. Někdo žije u rodičů stále, někdo zvedl kotvy hned po škole a někdo třeba domov ani nikdy neměl. Ano svět je nespravedlivý a život je tvrdý. Co si z toho ale můžeme vzít? Buď můžeme celý život plakat, naříkat, stěžovat si, vymlouvat se na rodiče, že nám dali špatný základ do života a být neustále naštvaní. Nebo máme možnost se podívat na věc z jiného úhlu pohledu. Přijmout to, že se tak prostě stalo, protože minulost už stejně nezměníme. Odpustit sobě i rodičům, protože všichni jsme se narodili jako čisté neposkvrněné diamanty. Ne každý má značnou sebereflexi. A aby mohlo nastat odpuštění, musí se nejdříve pochopit, přijmout a změnit. Pak může nastat teprve nějaký obrat ve vašem životě. Co máte vlastně chápat, přijímat a měnit? Napovídá vám sám váš život, který vám dává situace, na které reagujete v podobě vzteku, lítosti, beznaděje, závisti, zákeřnosti…….. a pravděpodobně se to stále opakuje. Vy se stále divíte, proč se vám to děje, proč zrovna vy a jak je to nespravedlivé, že někomu jinému se to nestává a má život v pohodě. Dokud to nepochopíte, bude se to opakovat stále dokola. Budete nespokojení v práci, další váš partner vám bude dávat stejné životní lekce a vy si řeknete, že jste narazili zase na vola. Proč se vám to pořád děje? Protože jste tu životní lekci stále nepochopili. Jakou to má souvislost právě se vztahem s vašimi rodiči?

Ať se cítíte sebe víc ukřivdění, tak se změnou musíte začít u sebe. To je jediný lék na vaše trápení.

Vám se situace z nějakého důvodu stále opakují. Třeba máte špatně nastavené hranice a necháte se sebou vytírat podlahu. Pak si říkáte, že je někdo na vás zlý. Nebo vás někdo stále hodnotí a vy se cítíte méněcenně. Proč ho pouštíte do extrému a včas neřeknete ,,DOST“? Ze strachu? Z opuštění? Z vyhození? Z nepřijetí? Je na vás, kam koho pustíte a co se sebou necháte dělat a kam až to necháte zajít. Nikoho nemůžete měnit podle sebe. Jediného, koho můžete měnit, tak jste vy. Můžete změnit sami sebe. Každý den se snažit být nejlepší verzí sama sebe. Být tím, kým chcete skutečně být. Nevíte? Tak si představte situace, které vám vyvolali negativní emoce. Jak byste se zachovali dnes, kdybyste se nebáli? Jak byste chtěli, aby se k vám v těchto situacích chovali ostatní? Pravděpodobně takoví chcete být vy sami.  Když začnete u sebe a autenticky, tak časem k sobě začnete přitahovat lidi vám podobné. Lidi, kteří s vámi ladí. Dokud se budete bát a schovávat se za masky strachu, budete k sobě přitahovat stále stejné vám podobné a okolí a stále se budete divit, že vám všichni křivdí a ubližují. Pak se třeba k vám vaše rodiče přidají, protože u vás uvidí změny. Možná jim tím i dodáte sílu k tomu, aby sami se sebou začali něco dělat a byli silní. Může se ale stát, že to s nimi ani nehne, protože ne každý má sebereflexi a snahu přijmout své vlastní chyby. Někomu už ego přerostlo a změna je téměř nemožná. Takoví lidé zůstanou nespokojení do konce života a budou nadávat na všechny okolo. Ale vy svůj život k lepšímu změnit můžete tím, že začnete sami u sebe. Uvnitř vás je krásný čistý diamant, který je zavalený vrstvami názorů druhých, které jste si vzali za své. Nebojte se odhalovat vaše vrstvy. Jedině tím se můžete dostat zpět k sobě a ke spokojenému životu.

Pokud se vám o tom nechce s nikým mluvit, můžete začít zatím s E-bookem, který vám pomůže rozklíčovat některé vaše vrstvy. Může vám pomoc i najít vaše silné a slabé stránky. Může vám pomoc částečně rozklíčovat to, co se vám v životě stále opakuje a lépe vaše situace pochopit. Může vám i pomoc ke změně práce, nebo začít dělat to, co vás naplňuje a hlavně také pomoc zjistit, co vás vůbec baví a naplňuje. Klikněte ZDE.