Tzv. Yerkes-Dodsonův zákon tvrdí, že se zvyšující se úrovní nabuzení a aktivace z vnějšku se výkon člověka zvyšuje pouze do určitého bodu. Pokud se vnější motivace zvyšuje i nadále, výkon začíná naopak klesat.
Na každého jedince i na každý úkol platí jiná úroveň motivace. Je proto dobré spolupracovníky, kolegy, podřízené atd. znát a podle toho s nimi pracovat. Většinou se nahlíží a řídí podle motivace vnější, takové té obecné. Může tím být auto, drahá dovolená, prestiž. Dokonce jsem zažila, že jako motivace si nový pracovník koupil auto na úvěr, aby se nejen cítil před bonitními klienty dobře, ale aby měl motivaci pracovat a z čeho splácet úvěr. Prý mu to doporučil manažer. Tomu říkám super nápad.
Jak je to se skutečnou motivací?
Může být jako motivace: ,,Potřebuji vydělat peníze?“, ,,Chci si koupit dům?“, ,,Musím platit účty?“, ,,Tak něco dělat musím?“
V dnešní době už se zapomíná na to, jak se člověk cítí, co skutečně chce, čím žije a jaké jsou jeho touhy a naplnění. Bohužel se zapomíná i na to, že každý má v sobě nějaké kvality. Někdo o nich ví a využívá je vědomě, někdo je využívá nevědomě a někdo vůbec, protože o nich neví. Pravděpodobně tomuto člověku někdo v dětství mohl říct, že je neschopný, nic neumí anebo ho tlačili dle představ rodičů úplně jiným směrem, a tím byl přirozený vývoj kvalit a silných stránek zabrzděný, pozastavený, nebo ani nezačal.
O autenticitě ani nemluvím, jak moc je důležitá, aby k sobě člověk přitáhl ty správné lidi, jak v práci, tak v osobním životě. O tom napíši příspěvek později.
Zpátky k motivaci.
Položili jste si někdy otázku, PROČ děláte zrovna tu práci, kterou děláte? Co vás na ní baví? Proč vás baví? Baví vás vůbec? Co vás naplňuje? Dáváte nějakou přidanou hodnotu společnosti? Rozvíjí se vaše osobnost? Naučili jste se něco nového? Posunuli jste se někam za posledních půl roku? Jaké kvality a silné stránky k ní používáte? Snažíte se rozvíjet? Nebo se do toho tlačíte a spíše využíváte slabé stránky? Jste vůbec na správném místě? Co je to, co jste vždycky chtěli dělat, ale myslíte si, že je to nemožné? Umíte se zastavit a děláte si nějaké vyhodnocení dne, týdne, měsíce…? Jste v práci ve stresu, pod tlakem, nebo pracujete v harmonii a rovnováze?
Proč zde pokládám takové otázky?
Už od dětství mě hodně zajímala psychologie a vše, co se týče souvislostí lidského štěstí, úspěchu, šťastného soužití, zdravých pevných vztahů, hodnot a postojů, lidské důstojnosti, čisté lásky, pochopení, vzájemné úcty a respektu. Bohužel u nás doma se to moc nenosilo, a tak mě začal učit život sám. Takže i já jsem začala dělat něco, kde jsem sice měla peníze, ale nebavilo mě to. V dětství jsem měla kamarády, kteří měli za rodiče podnikatelé. Už tehdy jsem viděla rozdíl v myšlení a postojích, které bylo u nás doma, a které bylo u nich. Přála jsem si, aby moji rodiče měli také takový přístup k životu. Viděla jsem u nich to nadšení, sílu jít si za svým, úplně jinou komunikaci, vyjadřování i náplň času a vůbec vztahy mezi sebou. Netvrdím, že všichni podnikatelé působí a jsou takto vyrovnaní a inspirující, ale v tomto případě to tak bylo. U nás se nosila lenost, řešení toho, co kdo má a nemá, kde mají dobré pivo, a že podnikatelé jsou zloději. Možná jste také zažili takový skvělý příklad do života.
Takže já snila o podnikání, být svým pánem (paní) času, cestovat a dělat něco prospěšného pro lidi. Když jsem si byla domluvit práci v Irsku, tak mi to ještě rozmluvili. Takže jsem jako zaměstnanec zůstala v Čechách a začala se točit v krysím závodě. Až ve třiceti mi začalo docházet, že tudy cesta pro mě opravdu nevede. Začala jsem se cítit sklíčeně, pod tlakem, v práci jsem byla v nervech, měla jsem těžké spaní a hledala jsem cesty kudy z toho ven. Na Instagramu jsem viděla fotky spolužáka ze základky z pěkných dovolených, s pěkným autem a nějak se mnou souzněli i jeho názory a postoje. Koukla jsem se, co dělá, opustila jsem zaměstnání a vydala jsem se stejnou cestou.
Majetkové poradenství mě zpočátku bavilo, dávalo mi to celé smysl a napůl jsem měla svobodu, kterou jsem chtěla. Má hlavní motivaci nebyly peníze, ale svoboda. Rozhodovat o svém čase a u toho vydělávat i peníze. Jako druhá hlavní motivace byla mít možnost si vybírat lidi, se kterými budu pracovat. Jelikož v zaměstnání musíte trpět všechny a taky všechno, pokud tam chcete zůstat. A jsme zase u té autenticity. Kdybych i já byla tenkrát autentická včetně zaměstnavatele, tak k němu nikdy nenastoupím a budu hledat dál. Ale je to běžná věc, že se na začátku chce udělat vzájemně dobrý dojem, aby byl člověk přijat a z druhé strany, aby chtěl být přijatý.
Časem jsem začala poznávat, že mimo Majetkové poradenství hodně šlapu do Osobního rozvoje, psychologie, stručně řečeno do souvislostí mezi nebem a zemí, do největších hloubek duše člověka. A s tím je spojený postoj, myšlení, chování, rozhodování, komunikace, naplnění tužeb, práce se strachy, umět si plánovat čas, pracovat s potřebami svými i ostatních, respekt, pochopení atd.
To bylo to, co mě naplňovalo, co mi dávalo smysl, v čem jsem prakticky byla zabořená každý den a zadarmo. Takže jsem během chvíle ukončila podnikání v Majetkovém poradenství a začala se naplno věnovat vzdělávání a osobnímu rozvoji.
V tento čas se mi do cesty i připletly nemovitosti, shánění příležitostí mimo realitní inzerci, a to se stalo mým druhým koníčkem, protože s nemovitostmi mám z minulosti bohaté zkušenosti a hlavně mě to baví. Je to zase jiná tvořivost, která se dá osahat. A v tom jsem našla rovnováhu.
Vývoj mého PROČ.
Když se zpětně podíváte na můj příběh od dětství, který je tedy napsán stručně, aby text nebyl příliš dlouhý, tak si můžete všimnou, že má skutečná motivace, mé PROČ se v čase měnilo. To že jsem neodcestovala a stala se zaměstnancem mělo co dočinění s rodinou. Bála jsem se reakcí a chtěla jsem mít klid, takže jsem se nechala zaměstnat a nešla jsem si za svým. Mé PROČ byl klid, i když vnitřně jsem šla proti sobě, a to mi vyvolávalo stres, vztek, nespavost, výkyvy nálad atd. Další mé PROČ byl hezký život mého spolužáka ze základky, chtěla jsem to tak taky, pak svoboda (řídila jsem si svůj čas) a vydělat si tolik, kolik já chci. To už bylo horší, protože mě pořád někdo tlačil do výkonu a začínali takové ty rádoby motivační proslovy. Zpětně se na ně dívám jako lehce manipulační. Mé Proč se nepotkávalo s jejich Proč.
Mimochodem další zde nezmíněný důvod byl, že když jsme tenkrát stavěli dům, tak jsme byli okradeni o 1,5 milionu, protože nám špatně poradili s hypotékou. Má motivace byla klientům pomoc s pečlivostí a láskou, aby se to nestávalo, protože to byly bezesné noci. A čas šel dál, nabírala jsem další zkušenosti, párkrát jsem skoro zkrachovala, zažila úspěchy i pády na úplné dno a s tím rostla i má sebeláska a sebe hodnota. Jak už jsem zmiňovala v tomto příspěvku, tak jsem se vrátila k tomu, čemu jsem se chtěla věnovat vždycky, a už od dětství jsem v tom byla ponořená. Mé Proč je svoboda, nebýt pod žádnou firmou, dělat sama na sebe a pomáhat lidem v tom, čím jsem si sama prošla.
Je strašně naplňující pocit, když mám sezení s klienty a je z nich cítit úleva, nějaké uvědomění, které je někam posune, ten náboj pro akci. Uvědomění, že jejich situace není tak černá, jak jí vnímají, jen se na to stačí podívat trochu jinak. Je to prostě něco vznešeného. Proto je důležité se umět zastavit a zamyslet se nad tím, kde dnes jste, Proč tam jste a jaká je vaše skutečná vnitřní motivace. Jak si můžete všimnout, tak v mé motivaci nejsou psané peníze, prestiž, drahá auta, dovolené, ani postavení ve společnosti. Člověk, který zná svou hodnotu nepotřebuje být uznáván společností a někým jiným. To přichází časem přirozeně tím, co dělá, co vyzařuje, jak reaguje, co vysílá, jakou dává přidanou hodnotu. A také ví, od koho má smysl brát kritiku a od koho je to jen závist nebo pocit méněcennosti či nějaké nevědomí.